Choď na obsah Choď na menu
 

madonna-di-fatima-1024x690.pngPři své pouti do Fatimy 13. května 2010 předpovídal Benedikt XVI., že o stoletém výročí zjevení (2017) spatří svět triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Ale 12. května 2017 papež Bergoglio v podstatě zlikvidoval Fatimu a poselství Matky Boží.

Ve své homilii, díky nebi, četl normální text připravený teology Svatého stolce pro kanonizaci pasáčků, kde je dokonce letmá zmínka o pekle (podle bergogliánské strategie).

Ale když dnes proslovil svůj pravý bergogliánský projev, stalo se něco trapného. Přišel do Fatimy snad přesně proto, aby pronesl slova, která jsou v protikladu ke všemu, co bylo dosud v této svatyni proneseno jinými papeži, kteří sem přišli jako poutníci.

OTEVŘENÝ ÚČET

Že měl Bergoglio nevyrovnaný účet s Fatimou, lze si představit také proto, že během polemik na synodách (o přijímání pro cizoložníky) byla často citována slova sestry Lucie, ze kterých bylo velmi jasné, jak pomýlené jsou modernizační teorie, které Kasper Bergogliovi připravil.

Byl to kardinál Carlo Caffarra – který bojoval a hájil katolickou víru a pak se stal jedním z protagonistů dubií - který referoval o tom, že když ho Jan Pavel II. pověřil, aby založil Papežský institut pro studium manželství a rodiny, psal sestře Lucii a prosil ji o modlitbu.

A kupodivu, vizionářka mu odpověděla v dlouhém dopise, ve kterém stálo, že konečný střet mezi Pánem a královstvím Satana se bude týkat rodiny a manželství. „Nebojte se, připojila,  protože kdokoliv pracuje pro svatost manželství a rodiny, bude vždycky bit a napadán všemi způsoby, protože toto je rozhodující bod“. A zakončila: „Ale Maria mu již rozdrtila hlavu.

Obecněji je možno si představit, že fatimská zjevení se netěšila Bergoliově přízni, protože zde bylo vidění pekla, výzva k obrácení a pokání, a také proroctví o nástupu (ateistického) komunismu, jehož  zločiny, zvláště pronásledování křesťanů potřísnily krví 20. století.

Všechno témata, která Bergoglio nemá rád. Ale těžko jsme si mohli představit, že podnikne tuto cestu právě proto, aby Mariino zjevení a poselství demoloval.

Nevídané představení:

DEMOLICE

Projev při páteční vigilii je rozhodující (obřad žehnání svící).

Nejenže se vůbec nezmínil ani o pekle ani o bezbožeckém komunismu, ale výslovně popřel Mariina slova a její proroctví a doslova zesměšnil Luciino poselství.

Skutečnost je ovšem taková, že ústředním tématem zjevení Fatimy bylo vidění pekelných hrůz, které spatřili pasáčci.

Kvůli tomu se Madona zjevila: vyjádřila svou upřímnou bolest nad tolika dušemi, které jsou zatraceny a propadají se do propasti, varovala před ateistickým komunismem (který za několik měsíců uchvátil v Rusku moc). Žádala obrácení a pokání, aby se předešlo věčné záhubě a katastrofám, které  páchání zla svolává na lidstvo a na svět.

 

Bergoglio jel do Fatimy, aby všechno vyvracel

Bergoglio však zdůraznil, že je to velká nespravedlnost vůči Bohu a jeho milosti, když se tvrdí, že na prvním místě odsuzuje a trestá hříchy, protože je nejdříve nutno zdůraznit, že jsou odpuštěny jeho milosrdenstvím. Opakuje: musíme klást milosrdenství před spravedlnost a soud.

O co mu jde? Je evidentní, že terčem jeho kritiky je fatimské poselství, jak je přednesla sestra Lucie. Ale vizionářka  jen prostě opakovala slova samotné svaté Panny.

Jsou tři možnosti: Buď Bůh - podle Bergogliova zdání – není dostatečně milostivý a mýlí se, když odsuzuje tolik duší k věčnému trestu; nebo Bergoglio nevěří ve zjevení; nebo obviňuje přímo Pannu Marii, že se dopustila velké nespravedlnosti vůči Bohu.

VĚŘÍ VŮBEC?

Že Bergoglio opravdu nevěří ve zjevení a v zázraky, je více než podezření, protože sám řekl v rozhovoru v knize Nebe a země:

»Chovám velkou nedůvěru k případům uzdravení, především když se jedná o zjevení a vidění;  to jsou  věci, které mě staví do defenzívy. Bůh není typ Correo Andreani, který vyrábí poselství na pokračování«.

Bergoglio prakticky prohlašuje, že věří v Boha, ale nikoliv v Boha katolického. Ostatně řekl to otevřeně Scalfarimu: „Věřím v Boha, ale  nikoliv v Boha katolického“.

Také muslimové a zednáři – abych tak řekl – mohou podepsat podobné prohlášení. Nikoliv však katolíci.

Problém je v tom: je to člověk, který – jako papež katolické církve – chce zavést církev mimo katolicismus. Proto včera zesměšnil strach z pekla a mateřské varování Madony před věčnou záhubou.

MATKA BOŽÍ

Bergoglio si přímo vzal na mušku lidovou úctu k Panně Marii, když ironizoval, „svatý obrázek, ke kterému se někdo utíká, aby získal přízeň za nízkou cenu“.

Z toho trčí jeho pohrdání zbožností katolického lidu a znovu se strefuje do Lucie, která nám prý v podstatě předala karikaturu Madony: »Maria načrtnutá subjektivní senzibilitou, kterou vidí, jak zadržuje rameno spravedlnosti Boha připraveného  trestat«.

Toto je výslovné a pobuřující popření poselství fatimského a také lasaletského, (obě poselství uznaná církví svatou).

BÁZEŇ PŘED BOHEM

Jak jsem řekl, varování Madony před nebezpečím věčné záhuby Bergoglio obrací naruby: »Musíme stavět milosrdenství před soud«.

Je to jeho fixní subjektivní idea, podle které budeme všichni spaseni, a tedy není zapotřebí obrácení a tím spíše ne pokání).

To je důvod, proč se v pátek nezmínil o pekle.

Ze všech těchto důvodů dělá Bergoglio závěr, abychom se zbavili „bázně před Bohem “, které nás učí Panna Maria: »dejme stranou všechny formy strachu a bázně, protože to se nesluší pro toho, kdo je milován«.

Ani zmínka o bázni Boží

Ve svých projevech v těchto měsících vymetá Boha, kterého hlásá církev (neexistuje katolický Bůh), zesměšňuje Trojici (také uvnitř Nejsvětější Trojice se všichni hádají za zavřenými dveřmi, zatímco zvenku je obraz jednoty), vysmívá  se Božímu Synu (Ježíš trochu žertuje) a dospěje k přímému rouhání, když tvrdí, že »Ježíš se stal na kříži ďáblem«.

Nyní pošlapává fatimské poselství a obraz Madony, kterou uctívá katolická zbožnost.

 A tak se ptám: Jakou ještě jinou demolici naší víry by měl představit, aby otevřel oči svým nadšeným zbožňovatelům?

(Antonio Socci: Lo Straniero)