Zrušení všeho, co by odporovalo jeho motu proprio

Citace ze závěru motu proprio: „Nařizuji, aby všechno, co jsem v tomto apoštolském listu motu proprio rozhodl, mělo stabilní a trvalou hodnotu, bez ohledu na cokoliv, co by tomu odporovalo.“

Bergoglio v motu proprio hlásá hereze a zavádějící učení, které vede k apostazi, a svým autoritativním výrokem dokázal, že se postavil na odpor (Bohu) a povýšil se nade všecko, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta (srov. 2 Sol 2,3n).

Bergoglio zavedl své antievangelium, za které dopadla Boží anathema dle Gal 1,8–9 na něho i na ty, kteří přijímají jeho nové heretické učení.

Citace Františka: „[…] je zvláštním úkolem teologie objevit trinitární otisk, který činí vesmír, v němž žijeme, sítí vztahů, v níž každé živé bytosti přísluší směřovat k jiné věci.“

Teologie nemá za úkol objevit pouze nějaký mlhavý otisk, ale má hlásat už zjeveného Boha v Trojici s cílem spásy duší. S tím souvisí nutnost přijmout Božího Syna jako Spasitele. O této nutnosti nikde v Bergogliově teologii není ani zmínky, ne tak aby tento základ zdůrazňoval. Bergogliova teologie, která nesměřuje ke spáse v Ježíši Kristu, ale prohlašuje, že každé živé bytosti přísluší směřovat k jiné věci, není křesťanskou teologií. Je to spíš jakési hinduistické bludiště, které nemá se spásou duše nic společného.

Bergoglio nekriticky zdůrazňoval dialog se všemi. Pokud ale dialog nahrazuje misii, ovocem není spása duší, ale jen přetahování lidí, tedy jakýsi proselytismus. Jaký dialog vedli mučedníci se svými mučiteli? Pokud by vedli, zradili by Krista. Jak skončí dialog vlka s ovcí? Jaký dialog s člověkem, který miluje lež a zlo a nenávidí pravdu a ctnost?

Citace Františka: „[…] otevřeně vstupujíc do diskuze se všemi, věřícími i nevěřícími. Potřeba dialogu je ve skutečnosti vlastní lidské bytosti a celému stvoření […].”

Otevřeně vstoupila do diskuze Eva v ráji s hadem a skončilo to velmi tragicky. Ježíš, apoštolové, svatí otcové, nevedli dialog, ale hlásali v síle Ducha evangelium spásy. Místo dialogu vedli apologii víry. Je hrubým podvodem a zločinem rušit pravdivou misii a nahrazovat ji dialogem. Negativní ovoce dialogu dnes vidíme.

Citace Františka: „Dialog s jinými formami poznání zjevně předpokládá […] vědomí podstatného synodálního […] rozměru teologie.“

Apoštol Pavel ukazuje na pravý zdroj poznání: „Chci, abyste pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi. […] Žijte v Kristu Ježíši […]. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy […]. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.“ (Kol 2,2–8) Musíme si dát pozor, aby nás Bergoglio nesvedl k jakémusi dialogu s jinými formami poznání. Zaplatili bychom to ztrátou vlastní identity – tedy ztrátou Krista a záhubou duše.

Citace Františka: „Církevní synodalita proto zavazuje teology, aby dělali teologii v synodální formě a podporovali mezi nimi schopnost naslouchat, vést dialog, rozlišovat a integrovat různorodost“ [LGBTQ].

Jestliže církevní synodalita zavazuje dělat teologii v synodální formě, znamená to vést dialog s duchem sodomie a integrovat různorodost LGBTQ v teorii a praxi. Teolog, který tak nepostupuje, v Bergogliově heretické sektě už nemá místo, jako v ní nemá místo ani samotný Pán Ježíš Kristus a Duch svatý – Duch pravdy.

Takzvaně dělat teologii bez modlitby, bez pokání, bez pravdivých základů víry, znamená zaměnit teologii za hereziologii.

Opakovaně je kladena otázka: Byl papež František zjevným heretikem, nebo nebyl? Vše dosvědčuje, že byl.

Zpracováno z archivu BKP ze dne 18. 12. 2023

Stáhnout: BKP: Byl papež František veřejným heretikem, anebo nebyl? 4. část