Je řešením krize v církvi zrušení celibátu?

26.8.2019

Vážení biskupové a kněží,

co by vám dnes řekl apoštol Pavel na řešení krize v církvi zrušením celibátu?

Nejprve by si poslechl všechny vaše argumenty o explozi pedofilie, homosexuality a morální krize a pak by vám řekl: Vy jste jako Kristovi apoštolé posláni lidem otvírat oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a aby vírou v Ježíše dosáhli odpuštění hříchů (srov. Sk 26,18). Nemůžete být v jednotě s pseudopapežem Františkem, který legalizuje hřích, homosexualismus, a dokonce i čarodějnictví! V jednotě s ním chcete bez pokání řešit krizi církve? Zrušením celibátu se ale nestanete svatými kněžími. Dnes vás církev i svět potřebuje k záchraně!

Řešení všech našich problémů je v Ježíši Kristu, a to ukřižovaném!

Písmo svaté dává celibátnímu knězi za vzor apoštola Pavla. Byl nejen velmi aktivní, ale i hluboce duchovní. On volá: „S Kristem jsem ukřižován, nežiji už já, žije ve mně Kristus!“ (Gal 2,20) Vás, biskupy a kněze vybízí: „Buďte takoví, jaký jsem já.“ On si byl vědom tvrdé reality hříchu. V 7. kapitole Římanům jde na kořen a říká: „Zvláštní zalíbení mám v zákoně Božím podle vnitřního člověka. Ale vidím jiný zákon bojující v mých údech proti zákonu mé mysli a činící mě zajatcem zákona hříchu, který přebývá v mých údech.“ Jeho nejduchovnější výkřik je: „Bídný já člověk!“ a pak bolestně klade otázku: „Kdo mě vytrhne z těla této smrti?“ Hned však děkuje Bohu a vyznává, že se to děje skrze Ježíše Krista. V 8. kapitole zdůrazňuje, že zákon Ducha života ho vysvobodil od zákona hříchu a smrti. Apoštol Pavel nebyl žádný ocelový muž, který by byl imunní na působení hříchu jak zvenčí, tak i ve svém nitru. Žádný celibátní biskup, kněz či řeholník nemá výmluvu. Každý může apoštola národů následovat. Apoštol Pavel je příkladem především vnitřního života. Bytostně spojil boj proti hříchu s úsilím o následování Krista a jednotu s Ukřižovaným. Kořen zla v člověku, tedy dědičný hřích s jeho žádostivostí a pýchou, je realita. Je absurdum chtít řešit tuto realitu likvidací celibátu a svěcením žen nejprve na diakonky a potom na kněžky.

Náš život je tvrdý boj o spásu své vlastní duše a spásu těch, které nám Bůh svěřil. Každý Boží bojovník může v hodině smrti zvolat s apoštolem: „Dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval a pro budoucnost je mi připravena koruna věčné slávy.“ (srov. 2Tim 4,7n).

Jaké je dnes východisko pro kněze? Nebýt sám! Mít duchovní rodinu, tedy bratrské společenství. Zde je třeba zůstávat v apoštolském učení, a ne v heretické teologii! (srov. Sk 2,42) Modlitba, Boží slovo a bratrské společenství je program, který měli první křesťané v Jeruzalémě.

Dnes internet a za ním duch světa formuje myšlení kněží, bohužel však ne vertikálně! Pravdivá sebekritika vyžaduje natolik se internetu a jiných prostředků zřeknout, nakolik jsou překážkou života s Bohem. Pravdivé rozlišení ale není možné bez sebekritiky a bratrského společenství.

Je třeba si přiznat, že kněžské generace po II. Vaticanu nebyly pravdivě a zodpovědně připraveny ani na osobní život s Kristem, ani na hlásání plného evangelia.

Kdyby bohoslovec v semináři zažil hlubokou duchovní formaci se zkušeným a svatým spirituálem, je to velký poklad. Kdyby denně věnoval dvě hodiny vnitřní modlitbě, získal by habitus modlitby. I kdyby po ukončení semináře byl ještě tři roky na poušti jako apoštol Pavel a prožil jako sv. Ignác v jeskyni v Manrese hluboké obrácení, ani to všechno nestačí. Pokud chce kněz obstát a postavit se proti duchu světa, musí mít nejen Kristova Ducha, ale i bratrské společenství. Právě bratrské společenství je nutným prostředkem k řešení duchovní krize v církvi. Kněz by měl minimálně jeden a půl dne v týdnu prožít s několika kněžími v bratrském společenství na modlitbách a nad Božím slovem (srov. Sk 6,4). V neděli večer by se sešli na tuto duchovní poušť. V úterý by se po společném obědě vraceli zpět. Program na první den jsou čtyři hodiny vnitřní modlitby (program vnitřní modlitby: viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=31461) se svědectvími, co komu Bůh v modlitbě ukázal. Jedna z těchto čtyř hodin by byla věnována rozjímání nad Božím slovem jako příprava na nedělní kázání. Pátou hodinu modlitby večer od 20:00 do 21:00 by prožili ve chválách a zpěvech. Tyto dva modlitební dny je dispenze od breviáře (http://vkpatriarhat.org/cz/?p=41926).

Co se týče ducha II. Vaticana, ten sice otevřel dveře, ale ne k pravdivému pokání a k pravdivé obnově církve, ale k její postupné destrukci, vrcholící pseudopapežem Františkem. Ten už ruší objektivně platné morální normy i Boží přikázání. V destrukci je s Bergogliem v jednotě nejen kard. Marx, ale i celá homosexuální síť v církvi. Tato cesta vede do věčné záhuby!

K obnově církve slouží i dnes čtyři základní principy prvních křesťanů: modlitba, lámání chleba, apoštolské učení a bratrské společenství! (Sk 2,42)

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři