Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie
Neposkvrněné početí Panny Marie bylo předpovězeno a zjeveno na počátku svatého Písma, kdy Bůh řekl hadovi-svůdci: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15) Tedy mezi Přesvatou Bohorodičkou a ďáblem je ustanoveno věčné nepřátelství.
Had-svůdce bude stále pod nohou Marie a její noha bude šlapat na jeho hlavu. Bůh stvořil Marii úplně bezhříšnou, neposkvrněnou. Ona od svého početí pod srdcem své matky svaté Anny, při svém narození i v každou chvíli svého života byla bez hříchu. Proto ďábel neměl k Přesvaté Bohorodičce přístup. Neposkvrněnost Marie potvrzují i slova andělského pozdravu: „Zdrávas Maria, milostiplná.“ Archanděl Gabriel mohl jenom proto takto nazvat Marii, protože neměla žádný hřích – ani osobní, ani dědičný, který přechází na každého člověka ve chvíli jeho početí. Maria byla plná milosti, neboť byla neposkvrněná. Kdybychom vzali církevní historii tohoto svátku, zjistíme, že od počátku byla tato pravda v církvi brána jako norma, ale za dogma byla vyhlášena až roku 1854. O čtyři roky později, kdy začala zjevení v Lurdech, Matka Boží o sobě řekla svaté Bernadettě, že je Neposkvrněné početí. Tedy tam také byla potvrzena tato pravda a dogma, které katolická církev vyznává.
Dogmata, která se týkají Přesvaté Bohorodičky, se také zvláštním způsobem týkají i Ježíše a církev je předkládá k věření. Co se týče církevní tradice, už v prvních stoletích církevní otcové mluví o této pravdě. V listě, který popisuje mučednictví svatého apoštola Ondřeje je napsáno: „Jako první člověk byl stvořen z neposkvrněné země, tak bylo třeba, aby dokonalý člověk – tedy Ježíš Kristus – se narodil z Neposkvrněné panny.“
Svatý Dionýsios Alexandrijský píše: „Jedna jediná dcera – příbytek zbudovaný ne lidskou rukou – Maria, byla vždy uchráněna každé poskvrny a celá blahoslavená.“
Sv. Amfilochios: „Ten, jenž stvořil první pannu bez vady, učinil i druhou bez poskvrny a viny.“
Dále svatý Efrém: „Ani v Tobě, Pane, ani ve Tvé matce není žádné skvrny.“
A svatý Augustin říká: „A pokud jde o Marii, nemůže být ani řeč o nějakém hříchu a už vůbec ne o hříchu dědičném.“
Tedy svatí otcové už ve 3. – 4. století ukazují na pravdu, že Maria je Neposkvrněná.
Neposkvrněné početí Bohorodičky je jako pramen světla, který proniká temnotu, jíž je zastřena naše země, a dává naději lidstvu – skrze ni přichází sám Spasitel, sám Bůh. Bůh si tuto cestu připravil. Skrze Marii k nám přichází spasení a skrze Marii zase my máme přicházet k Ježíši. Ona je pro nás cestou do nebe. Hlavní je znovu si uvědomit náš vztah k Přesvaté Bohorodičce, že Ježíš nám ji na kříži dal za matku slovy: „Hle tvá matka!“ Ona jediná je uchráněna dědičného hříchu, je tedy bez hříchu. Každý z nás se narodil v hříchu, jak říká i král David: „Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.“ (Ž 51,7)
Pro nás všechny platí rozsudek: „Odplata za hřích je smrt!“ Jistě, když děláme pokání, přijímáme Ježíše, dostáváme nový život, ale i tak je člověk ještě stále držen systémem hříchu… Avšak Maria byla uchráněna hříchu. Jaká radost, že alespoň jeden člověk byl uchráněn před vládou ďábla a ještě větší radost, že právě tu která byla uchráněna dědičného hříchu, smíme nazývat svou matkou. Ona nás vede a chrání v boji s nepřítelem, který nás chce dostat do záhuby. Ona je nepřátelstvím vůči satanu, vůči tomu hadovi, který chce zničit lidstvo. Vždy, když je svátek Přesvaté Bohorodičky, máme prosit skrze ni u Boha milosti. Každý z nás je potřebujeme. Neposkvrněná je naší matkou, proto ji prosme: „Vypros také mně to nepřátelství a radikální odpor vůči hříchu i ďáblu a úplnou závislost na Bohu.“
