Slovo Patriarchy Eliáše na svátek uvedení
přesvaté Bohorodičky do chrámu
Rodiče Přesvaté Bohorodičky byli bezdětní. Mnoho se modlili a dali Bohu slib, že jestli je požehná dítětem, dají ho na službu do Jeruzalémského chrámu. Bůh vyslyšel jejich modlitby a daroval jim více, než prosili – daroval jim dceru, která byla vybrána za matku Božího Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. O Marii tedy vpravdě můžeme říci, že je začátkem našeho spasení. Proto i svátek Uvedení Bohorodičky do chrámu je velmi úzce spojen s dějinami naší spásy.
Kdybys na smrt onemocněl a přece by existovala šance zachránit ti život, byl bys ochoten obětovat třeba všechen svůj majetek, jen abys žil. Něco podobného je i v duchovní oblasti. Ježíš tě zachránil před věčnou smrtí, dal ti věčný život, a to zcela zdarma. Je tu však někdo, kdo systematicky a skrytě sleduje jeden cíl – jak tě připravit o největší dar, o dar věčného života! Těmito nepřáteli jsou – tělo, svět a ďábel. Ti pracují na tom, aby tě obrali o věčné štěstí a uvrhli tě do věčné smrti v pekle!Tělem se nemyslí naše ruce, nohy či hlava, ale vnitřní disharmonie zděděná po první ženě, Evě. Světem není míněna krásná Boží příroda, ale smýšlení světa, které je Bohu nepřátelské. A ďábel je duch zla, který působí skrytě a nepozorovaně za těmito dvěma systémy.
Tedy tvůj život je tvrdý boj, kde je v sázce věčný život – zda budeš spasen nebo zavržen. Máš-li být spasen, prvním předpokladem je, aby ses rozhodl vírou přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána. Když Ho přijmeš a setrváš ve víře, budeš spasen. Jestliže Jej však odmítneš, budeš zavržen. Jeho slovo je jasné: „Kdo uvěří, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen!“ (Mk 16,16) A na jiném místě je napsáno: „Kdo má Syna, má život (věčný), kdo nemá Syna Božího, nemá život!“ (1Jn 5,12)
Pokud jsi tento krok víry již udělal a přijal Pána Ježíše, pak platí pro tebe výrok z Písma: „Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1Jn 5,13) Přijetím Pána Ježíše skrze víru se stáváš Božím dítětem: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jn 1,12) A jsi-li Božím dítětem, máš v sobě Boží život. Aby však tento Boží život nezakrněl, neodumřel, potřebuješ jako dítě Matku! Proto i tobě patří Ježíšův odkaz z kříže: „Hle, tvá Matka!“ (Jn 19,27)
„U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (Jn 19, 25-27)
Ježíš nám na kříži zjevil, že prvním úkolem Jeho učedníků je, aby byli Mariinými dětmi, a tak se pak stanou i dětmi Božími. Proto je potřebné přijmout Marii – Ježíšovu Matku – tak, jako to udělal sv. Jan.
Svatý Maxmilián Kolbe přijal s radostí skutečnost, že jsme dětmi Matky Boží a hned z ní vyvodil závěr, že se jí máme odevzdat nejenom jako apoštol Jan, ale zároveň tak, jak to udělal samotný Ježíš. On, svatý Bůh, se odevzdal Neposkvrněné zcela, bez výhrad. Stal se jejím dítětem a nechal, aby Ho jako matka vedla po dobu třiceti let. Potřebujeme snad ještě lepší příklad? Následujme i my Pána Ježíše! Jestliže nám Bůh dává všechny milosti skrze Marii, tak chce, abychom se jí otevřeli a přijali ji. „Hle, tvá Matka!“ To je poslední vůle milujícího Spasitele.
Písmo svaté Pannu Marii nazývá kecharitomene, to znamená plnou milostí (srv. Lk 1,28). Maria je studnou – Ježíš je živou vodou. Chceš-li mít živou vodu – Ducha svatého, musíš použít studny! Maria je tím polem v evangeliu – Ježíš je skrytým pokladem! Chceš-li mít ten skrytý poklad, musíš získat to pole! Maria je plodnou půdou – Ježíš je Božím semenem! Chceš-li, aby Boží semeno v tobě přineslo užitek stonásobný, musíš získat onu úrodnou půdu, uchráněnou od dědičného hříchu!