Tři listy o čistotě srdce (Druhý list – osobám žijícím v manželství)

28. 9. 2020

Mluvit o sexualitě způsobem, jakým ji podávají masmédia a západní pseudokultura, znamená přijmout jejich lživý, dekadentní pohled.

Kulturní Evropa i Amerika byly postaveny na křesťanských základech. Základní buňkou vždy byla zdravá rodina, postavená na doživotní manželské věrnosti a nerozlučitelnosti. Sv. Vladimír vládl Kyjevské Rusi. Když přijal křesťanství, propustil své tři ženy i otrokyně a zůstal až do smrti věrný jedné manželce.

Ježíš o manželství řekl: „Opustí muž otce i matku a přidrží se své manželky a budou jedno tělo“ (Mt 19,5), jedna bytost. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Mt 19,6) Manželství je proto povýšeno na svátost a je spojeno s nerozlučitelností. Manželé, když skládají slib před Bohem a uzavírají manželství, slibují, že budou spolu snášet dobré i zlé až do smrti.

Když se ptali Ježíše, proč Mojžíš dovoloval propustit ženu a dát jí rozlukový lístek, odpověděl, že příčinou je tvrdost lidského srdce.

V ruské lidové písni „Stěp da stěp krugom“ (Kolem dokola step) se umírající muž daleko od domova v duchu loučí se svou ženou a dívá se na snubní prsten. Před Bohem, s vědomím blízké smrti, vyznává, že své ženě zůstal celý život věrný.

V ruském národě, podobně jako v době Kristově, děti dostávají ke křestnímu jménu i jméno po otci. Syn se jmenuje například Andrej Ivanovič, dcera Oxana Ivanovna atd. Tím je zdůrazněna autorita otce. Muž má být hlavou rodiny a žena srdcem. Jako matka vytváří atmosféru domova, nezištné lásky. Rodičovská láska je spojena s obětí, která je od ní vyžadována každý den a nejen od ní, ale i od zodpovědného křesťanského otce.

Rozpad rodiny působí nejen velké rány na duši a psychice dětí, ale je pro manžely i obrazem smrti. Dvě z Božích přikázání Dekalogu (Desatera) proto věnují pozornost této otázce.

Už více než půl století je takřka ve všech filmech, zvláště západních, programováno do myšlení mladé generace, že rozvod je řešením na všechny problémy a stal se téměř módou. Ovoce tohoto zhoubného myšlení sklízíme – moře utrpení, především nevinných dětí. V důsledku rozvod přináší i ekonomickou škodu.

Na internetu dnes už děti sledují demoralizační programy, které je morálně devastují. A nejhroznější je, že tyto zvrácenosti jsou jim dnes už vnucovány přímo ve škole takzvanou sexuální výchovou. Dokonce jsou motivovány k tzv. hormonální terapii a operaci pohlaví. Jde tu o nejtěžší zločiny vůči mladé generaci! Je proto potřebná změna! Děti musí být ve škole motivovány k zdravým a morálním zásadám pro budoucí život.

Nejtěžší zločiny proti rodičům a dětem jsou dnes legalizovány nadnárodními úmluvami, promítnutými do státních zákonů! Jde o uzákoňování kradení dětí z rodin. Tato organizovaná nadnárodní zločinnost vede k sebelikvidaci jednotlivých národů. V rámci pravdivé reformy, týkající se rodinné politiky, musí být všechny tyto antizákony zrušeny, a navíc musí být nahrazeny novými, spravedlivými zákony, které zabezpečí skutečná rodičovská práva. Pokud Rusko a jiné národy nepostaví prorodinnou politiku jako prioritu, zapříčiní pozvolnou sebevraždu vlastního národa!

Kořenem cizoložství je nečisté myšlení a snění, ke kterému navíc disponuje pornografie, nečisté filmy… Apoštol ukazuje na naši velikou důstojnost, na kterou často zapomínáme: „Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Kdo se oddá Pánu, je s Ním jeden Duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, se netýká jeho těla.“ (1Kor 6,15-18)

Sexualita byla odtržena od lásky a od plodnosti. V manželství mají muž a žena dozrávat k zodpovědnému otcovství a mateřství jednak tím, že předávají přirozený život a jednak, že jako křesťanští manželé zabezpečují dětem skrze svatý křest naroubování na život Boží. Mají pak dále děti pravdivě vychovávat nejen slovem, ale i příkladem. Polygamie a mimomanželské soužití, cizoložství a rozvod jsou těžkým proviněním proti svátostnému manželství.

Bůh, který stvořil člověka, dal také řád předávání života. Muž má asi jeden milion malinkých semínek, zvaných spermie. Když jedno z těchto semínek oplodní při manželském styku ženské vajíčko, po 9 měsících se narodí dítě. Je ohromující, že v malém, téměř lidským okem neviditelném semínku, je už ukryta hlavička dítěte, jeho ruce, nohy, oči, dokonce i podoba i povahové vlastnosti, a to nejen po svém otci, ale vlastnosti se dědí i po prarodičích hluboko do minulosti.

Žijeme v době rozvoje techniky. V elektronice se dá uložit spousta informací v miniaturním prostoru a zase je rychle vyhledat. Pokrok je ale v mnohém zneužit k sebezničení lidstva. Prosazuje se umělý intelekt, zavádějí se sítě 5G, plánují se nanočipy, které mají kontrolovat člověka a učinit z něj biorobota, zbaveného veškeré svobody. A přesto tato věda, která je v mnohém k užitku, při vší dokonalosti není schopna vyrobit ani obyčejné pšeničné zrno tak, aby bylo živé a předávalo život podle vložených genetických kódů dále. Všechna elektronika i všechna lidská technika je oproti živému semínku pouhou hračkou.

Jak se vyvíjí pod srdcem matky děťátko? Matka to neovlivňuje svým plánováním. Neurčuje – teď se musí vyvinout hlavička, ruka, noha… Nic pro to nedělá. Všechny tyto zákonitosti jsou dané Bohem, ne člověkem ani ne nějakou náhodou. Naplňují se v určitých etapách, aniž by to matka svou vůlí ovlivnila. Je tragédií, že jsou „léky“, které vědomě zasahují do vývoje dítěte, a to negativně, anebo dokonce i látky, které nenarozené dítě abortivními pilulkami zabíjejí!

Dar předávání života Bůh vložil i do zvířat. Zvířata mají tělo obdařené smysly, ale nemají nesmrtelnou duši a ducha jako člověk.

Bůh ve chvíli početí zasahuje a vkládá do živé hmoty ducha. Tím je člověk podobný Bohu. Člověk se svým lidským tělem bude tady na zemi žít snad 70-80 let. Pak zemře, ale lidský duch je nesmrtelný. Proto nazýváme Boha svým Otcem, poněvadž od Něho pochází náš život hmotný, který nám dal skrze rodiče, ale i duchovní, který pochází přímo od Něho.

Porod dítěte je spojen s bolestí matky. Zdravé dítě je velkým darem. Když se však narodí postižené dítě, kříž s tím spojený, může být obrácen k velkému dobru.

Mladým manželům se jako druhé dítě narodil postižený syn. Manžele tento životní kříž sjednotil v obětavé lásce. Rodiny jejich vrstevníků v blízkém okolí se postupně rozváděly, ale jejich vzájemná láska v této oběti hluboce dozrála. Jsou šťastni oni a šťastné jsou i jejich dvě děti.

Je tragédie, že dnes se systematicky ničí zdraví už malých dětí. Jsou jim hned po porodu dávány škodlivé vakcíny, které oslabují jejich imunitu, anebo vyvolají nemoci jako autismus a jiné; některé děti dokonce z vakcín umírají.

Lékaři s duchem potratářství téměř každou ženu, která čeká dítě, nutí k potratu. Zvláště u třetího nebo čtvrtého dítěte doslova vyhrožují, že žena musí jít na potrat, jinak dítě bude mít Downův syndrom a podobně.

Žena čekala druhé dítě, první se narodilo císařským řezem. Lékařka ji nutila k potratu. Psychologický tlak byl velmi silný. Matka se bránila a řekla, že první dítě se jim v manželství narodilo až po několika letech a že to byl skutečně zázrak. Lékařka jí cynicky odpověděla: „Teď ten váš zázrak, pokud nepůjdete na potrat, zůstane bez mámy.“ Když jí matka odpověděla: „Jsem si vědoma, že mohu zemřít,“ lékařka na ni doslova vykřikla: „Ne, že můžete, vás nestihne záchranka ani odvézt!“ Matka však tlaku nepodlehla a nakonec se jí narodilo zdravé dítě.

Moudrá lékárnice přicházela do styku s mladými těhotnými ženami, které uvěřily gynekologovi, když je naváděl k potratu. Lékárnice je naopak povzbuzovala a přesvědčovala, aby v žádném případě na potrat nechodily. Šťastné maminky pak přijížděly před lékárnu s kočárky a ukazovaly své narozené zdravé děti.

Vztah matky a otce k dítěti

Mladí lidé procházejí pubertou, nezodpovědným obdobím, kdy žijí ve světě jakési ireality a falešného pohledu na život. Snadno se nechávají manipulovat svými iluzemi. Pak, když uzavřou manželství a přijde dítě, jsou najednou postaveni do nové situace tvrdé sebevýchovy. Ze zasněné dívenky se postupně, ustavičnou starostlivostí o dítě, stává obětavá matka, a z bezstarostného mladíka se stává otec, na kterém je rodina závislá, a musí proto za ni nést plnou zodpovědnost. Dítě onemocní, v noci pláče, rodiče nemohou spát, životní styl sledování internetu a svých zábav se redukuje na minimum či na nulu. Dítě má svůj denní režim, v kratších intervalech musí jíst, potom je třeba ho přebalovat, umývat, potom zase uspávat, stává se středobodem života a úplně naruby převrátí iluze novopečených rodičů.

Dvě mladé mámy si sdílely zkušenosti a ta, která už měla dítě větší, poučovala tu, která měla teprve novorozené a vyčerpávala ji ustavičná péče o něj. Nedávalo rodičům ani spát, hlasitě plakalo a chtělo, aby se mu stále věnovala pozornost a aby ho nosili v náručí. Řekla jí: „Zdá se ti to těžké, protože ještě stále chceš něco svého, ještě myslíš na sebe, co bys ty chtěla, a proto je ti to těžké. Až už bude pro tebe středem ne tvé ego, ale jen tvé dítě, a ty už jakoby vůbec nebudeš, pak už ti nic nebude těžké.“ Tím jí vlastně řekla, že se musí úplně zříct sama sebe a žít jen svým dítětem. To je pravá mateřská láska.

Mladá matka si musí uvědomit, že má vytvářet domov pro dítě i pro svého manžela. Spolu s otcem dítěte vytvářejí vzájemnou jednotu, atmosféru lásky, ve které dítě může dorůst ve zralou osobnost. Dítě potřebuje oba rodiče, to by si měli manželé hluboce uvědomit. Pokud v jejich manželství nastane těžší zkouška a začne přicházet dokonce myšlenka na rozvod, pak už v rámci zodpovědnosti za dítě by si tuto myšlenku na rozvod neměli ani připustit! Pokud došlo ke zranění z jedné nebo druhé strany, je nutno se naučit vzájemně si odpouštět a sebekriticky si uvědomit také svou vinu, a ne vidět jen vinu na druhém. Tak nás učí evangelium. Sám Ježíš, když Ho křižovali, volal: „Otče, odpusť jim, neboť neví, co činí.“

V krizovém momentu došlo k zranění ve vztahu manželů a manžel se rozhodl rychle odjet s tím, že rodinu opouští. Jak si to žena uvědomila, bylo jí to velmi líto, že k tomu zavdala příčinu. Telefonovala mu, plakala, prosila, aby se vrátil, ale usmíření nebylo tak jednoduché. Druhý den dala telefon 4letému synovi, který začal na tatínka naléhat, že ho čekají, a začal mu popisovat, co ze stavebnice s mladším bratříčkem vyrobili a že mu to chtějí ukázat. Tatínek se dalšího dne vrátil a už zůstal.

Děti nesmírně bolestně nesou rozloučení rodičů. Čím větší harmonii mají rodiče mezi sebou, tím jsou děti šťastnější a zakoušejí pravý domov. Když se rodiče rozvedou a vytvoří nové vztahy, věnují pak tu lásku, která měla patřit dětem druhému člověku. Vlastní děti jsou o ni okradeny, ztrácejí domov, cítí se zbytečné, jako by najednou byly na překážku. Mnohé děti proto končí na ulici v různých partách a dostávají se do závislostí na drogách, na alkoholu, nečistotě a zločinnosti. Některé dokonce myslí na sebevraždu. To vše je důsledek toho, že ztratily domov.

Jak důležité je, aby mladí lidé znali a zachovávali moudré a osvědčené principy, které vytvářely zdravé vztahy mezi manžely i útulný domov. K takovým principům vychovávalo křesťanství. Ježíš Kristus povýšil manželství na svátost. Křesťanští manželé v chrámech skládají přísahu před Bohem, že budou spolu snášet dobré i zlé až do smrti.

Jeden z tisíců případů manželské věrnosti: Asi po 15 letech manželství v rodině s třemi dětmi onemocněla žena. Nemoc zasáhla míchu a ona ochrnula na půl těla. Když manžel přišel z práce, vozíval ji na vozíčku po ulici. Když mu v soukromém rozhovoru jeho kamarád řekl: „Měl by sis najít jinou ženu. Můžeš se znovu oženit, jsi přece ještě mladý, proč bys měl žít s mrzákem?“ vzplanul hněvem a řekl: „Copak jsem nedal před Bohem i před lidmi slib, že s ní budu snášet dobré i zlé až do smrti? A navíc bych dal špatný příklad našim dětem, když bych opustil jejich matku.“ Skutečně až do smrti zůstal své ženě věrný.

Manželská láska má své stupně. V mládí převládá tělesná láska, později se vytváří hluboké přátelství, jednota duší a na stáří i jednota ducha. Starší muž svědčí: „Vzpomínám na svá dětská léta. V naší ulici žili staří manželé. On už byl slepý a jeden bez druhého téměř nemohli být. Jednoho dne on tiše zemřel, ona už se pohřebního průvodu z důvodu stáří nezúčastnila. Když se rodina vrátila z pohřbu, našla starou babičku mrtvou. Druhý den ji uložili do otevřeného hrobu k jejímu manželovi.“

Jiní manželé vychovali pět dětí. Měli něco po šedesátce. Manžel nečekaně zemřel a za několik hodin žalem zemřela i jeho žena. Když vyšel pohřební průvod z jejich rodného domu, vynášeli dvě rakve. Nejprve šli do místního chrámu, na místo, kde před několika desetiletími jako mladí manželé dávali slib Bohu, že jeden druhého nikdy neopustí. Z chrámu je pak s průvodem odnášeli na hřbitov a uložil do společného hrobu. Oba manželé prošli v životě mnoha utrpeními a zkouškami, ale byli si vzájemnou oporou, jeden druhého neopustili. Kříže jejich vzájemný vztah obětavé lásky ještě utvrdily. Dnes je bohužel vlivem konzumní společnosti, hedonismu a cynismu ničeno nejen štěstí manželů, ale i rodina jako taková. Celé generace našich křesťanských předků dokázaly až do smrti zachovávat svůj celoživotní manželský slib. Dnes však všechno směřuje k úplnému zničení rodiny jako základní buňky společnosti. Vykořeněný člověk je nešťastný. Tento systém bohužel na vás, současná mládeži, silně působí. Chcete-li být opravdu šťastní, musíte se od tohoto klamu různých teorií a ideologií oddělit. Jinak skončíte životní tragédií.

Děti mají být doma i ve škole vychovávány k zodpovědnosti, čestnosti, k pravdivému hrdinství, oběti, poslušnosti a úctě k rodičům. Mládež má být připravována na zodpovědný život v manželství a rodičovství. Křesťanství má zdůrazňovat duchovní dimenzi. V žádném případě nemůže být vzorem mládí zdeformované propagací hříchu s falešnými ideály rockových hvězd zotročených narkomanií a zvrácenostmi. Sexualita má své místo jen v řádném manželství. Mimo ně je to síla, která ničí pravé štěstí i lidské vztahy. Je opravdu tragédií, že jezuita J. Martin i současný neplatný papež Bergoglio prosazují církevní legalizaci sodomie a jiných morálních zvrhlostí. Je třeba se vrátit k pravé víře našich křesťanských předků, která zabezpečuje pravdivou morálku a štěstí zde i po smrti.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

Stáhnout: BKP: Tři listy o čistotě srdce /Druhý list – osobám žijícím v manželství/ (28. 9. 2020)

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.