Tři listy o čistotě srdce (Třetí list – mládeži o čistotě a štěstí)
29. 9. 2020
Kdybychom mladému člověku položili otázku: „Chceš být šťasten?“ určitě by řekl: „ANO!“ a zvedl by i obě ruce na souhlas. – Ale jak dlouho chceš být šťasten? Den, týden, rok? Deset let, třicet let, celý život až do smrti? A chceš být šťasten i po smrti?
Člověk má hluboko ve své duši touhu po štěstí, ale po pravém štěstí, které mu už nikdo nevezme. Už totiž jen myšlenka na to, že jednou skončí, vnáší smutek. Člověk hledá štěstí v lidských vztazích, v majetku, v množství peněz, v kariéře, v lidské slávě, v úspěchu, hledá štěstí v požitcích, v alkoholu, v narkotikách, ale tady štěstí nenajde. Přichází rozčarování, ještě větší prázdnota, opuštěnost a bolest v duši. Už sv. Augustin tuto touhu po štěstí vyjádřil slovy: „Stvořil nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v Tobě.“
Ideologové globalizace dnes odstraňují i obyčejné lidské štěstí a programují jedinci i celým národům zvrácený homosexualismus, genderovou schizofrenii, spojenou s kradením dětí juvenilní justicí a jejich morální i psychickou devastací. Legalizují narkotika, vnucují kulturu smrti. Už i zdraví lidé jsou dnes zabíjení eutanázií s tím, že se připravuje tzv. ráj zlaté miliardě.
Obraz falešného štěstí znázorňuje americká socha Svobody. Téměř každé ráno jsou pod ní mrtvá těla ptáků. Když noční pták při letu narazí na svítící sochu, zláme si křídla a pak bezvládně padá k zemi. Toto je obraz mnoha mladých lidí, kteří hledají štěstí ve falešné svobodě.
Jedinou skutečnou svobodu dává Boží Syn, Ježíš Kristus, který přemohl ducha lži i otroctví hříchu.
Bůh tě stvořil, On tě miluje, On dal za tebe svého Jednorozeného Syna, který za Tvé hříchy zaplatil na Golgotě. Ty máš přijmout Boží lásku, odpuštění hříchů v Kristu tím, že přiznáš své hříchy před sebou a před Bohem.
V křesťanských národech bylo ještě v 1. polovině minulého století zcela samozřejmé, že do manželství vstupoval chlapec i děvče tak, že si zachovali čisté srdce.
Př.: Mladý muž se rozhodl ukončit svůj život sebevraždou. Ještě před smrtí chtěl vidět toho, kdo zavinil, že se z něho, nevinného chlapce, stal zločinec. Byl to autor nemorální knihy. Namířil na něho pistoli a pozorně si prohlížel jeho tvář. Pak řekl: „Vy jste zničil nejen můj život, ale i životy tisíců mladých lidí. Uvědomujete si svůj zločin?“
Dnes je situace ještě mnohem horší, protože internet masově zamořuje miliony nečistotou a morální zvráceností, a to mnohem víc než knihy. Tento jed mládež přímo polyká. Jak se potom s tímto myšlením a s tímto falešným ideálem může připravit na zodpovědné manželství a zodpovědné rodičovství? To je utopie.
Moudrý krok udělala Čína. Stanovila přísnou cenzuru, takže v internetu ani v televizi dnes nesmí být žádná nečistá scéna ani propagace okultní reinkarnace či nějakého násilí a zločinnosti. Čínská vláda to udělala proto, aby uchránila svou mladou generaci od morální devastace. Tak by měla jednat každá vláda, které záleží na budoucnosti národa. Navíc by měly sdělovací prostředky dělat potřebnou osvětu a jako ideál stavět morálně silného člověka, který je schopen se obětovat, a ne nadrogované pseudohvězdy rockové hudby, které končí většinou předávkováním narkotiky či sebevraždou.
Pokud vláda tuto cenzuru v internetu nedělá, pak ten, kdo si chce zachovat čistotu a být v životě šťasten, musí si cenzuru udělat sám, což je samozřejmě mnohokrát těžší. Dnes je to mimořádně velké hrdinství!
Člověk v boji za čistotu srdce, o čisté myšlení, musí už v zárodku bojovat s nečistými myšlenkami, představami, vzpomínkami, nečistými obrazy, které působí z pornografické reklamy, nečistého umění, z filmů, hudby, z nečistých vtipů, z nemorálních rozhovorů, návodů či falešné psychologie, která otvírá dveře lidské duše a ubíjí v ní obranný systém. Ježíš rovněž říká: „Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo je ve světle.“ (Mt 6,22) Boj za čistotu srdce je pro mladého člověka nejtěžším bojem a lze ho přirovnat k nekrvavému mučednictví, zvláště v dnešní době, kdy je vystaven mimořádně silným a lstivým tlakům. V tomto boji potřebuje i nadpřirozenou pomoc, kterou čerpá z osobního vztahu s Ježíšem Kristem, svým Spasitelem.
Na konci 19. století byla ve Francii, kde už v té době došlo k morálnímu uvolnění, položena otázka: „Jaký je největší poklad Paříže?“ Jeden moudrý muž odpověděl: „Ukažte mi čistého mladíka v tomto městě, a já vám povím, že to je největší poklad nejen Paříže, ale i celé Francie.“
Pamatuj: Nejdůležitější pravidlo v boji s nečistotou – vyhýbat se blízké příležitosti k hříchu, bdít nad svými pohledy a myšlenkami. „V úniku je záchrana.“ Nedívej se na nečistotu, nediskutuj s pokušením, ale utíkej – v úniku je vítězství! Tím, že unikneš příležitosti k hříchu, zachováš své srdce i myšlení čisté.
Boží slovo říká: „Cožpak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá?“ (1Kor 6,19) Apoštol Pavel říká: „Chrám Boží je svatý, a to jste vy.“ (1Kor 3,17)
Mladý člověk potřebuje jasný, čistý ideál, vzor. Tím vzorem morálního života jsou mnozí světci, kteří vytrvale a vítězně bojovali tento boj sami se sebou a získali životní zkušenost. Oni jsou pravdivými psychology a vědí, jak bojovat s touto vášní, za kterou navíc působí i duch, a to nečistý. Vědí, že v tomto boji nestačí jen pozice obrany, ale že je nutné přejít do aktivního, komplexního boje s kořenem zla v nás. Tím kořenem je pyšná nezávislost na morálních zákonech a odmítnutí Boha. Tento boj za čistotu srdce je nejlepší přípravou na šťastné manželství. Touží po něm každý upřímný mladý člověk. Děvče si přeje dobrého, milujícího a věrného manžela. Chlapec touží po dobré ženě, která bude dobrou matkou jeho dětí a věrnou manželkou. V minulosti byl tento ideál v křesťanských národech realitou, protože mladí lidé byli vychováváni k čestnosti, k zodpovědnosti a do manželství vstupovali, aniž by jeden či druhý měl za sebou nečisté vztahy. Potom však také byli schopni spolu snášet i těžké životní zkoušky a jeden druhého podpírat a nezradit. Tuto věrnost uchovávali až do smrti. Měli zdravé životní zásady a viděli vzor ve svých rodičích i ve svém okolí. Byli si vědomi, že čisté srdce, které si uchovali až do svatby, bylo tou nejdražší perlou, kterou nevyměnili, jako kdysi děti v Jižní Africe vyměnili nejvzácnější diamant za několik sladkostí.
Lékař psychiatr vysvětloval: „Jsem přesvědčen, že děvče je v podstatě schopné milovat jen jednoho. Její srdce je probuzené jen jednou. Jestliže děvče mělo sedm chlapců, je tak pro manželství (doslova vyjádřil) zasviněné. Vezme si sedmého a myslí stále na toho prvního, kterému se cele dala.“ Ještě před několika lety bylo normální, že snoubenec a snoubenka vstupovali do manželství s čistým srdcem. Jeden i druhý si chránili čisté srdce pro toho jednoho, komu se chtějí dát, a to až do smrti.
Př.: V roce 1945 osvobozovala ruská armáda Československo od fašismu. Po osvobození jedné vesnice se místní mladíci dali do rozhovoru s ruskými vojáky. Jeden mládenec se ptal velitele: „Vy máte ženu a děti?“ Velitel odpověděl: „Ne. Naše děvčata pracují nyní na Urale v továrnách na výrobu zbraní. Až skončí válka, a pokud se vrátím živý, vezmu si jednu z nich za manželku. Věřím, že ta jedna čeká na mě, věřím, že si uchovala čisté srdce pro mě. Jak bych se jí mohl podívat do očí, kdybych se před svatbou poskvrnil s jinými? Celý život bych měl výčitku svědomí.“ Tato slova zanechala v mladících hluboký dojem.
Rozvody mají kořeny v nečistém mládí. Předmanželský pohlavní styk, cizoložství, to všechno jsou hříchy, které mají těžké následky. Lidové přísloví říká: „Kolik je hříchů před manželstvím, tolik je slz a pláče v manželství.“ I tak jsou v manželství slzy a pláč a někdy se stává manželství těžkým křížem, ale přesto ti, kteří zachovali předmanželskou čistotu, mají sílu přes všechny zkoušky uchovat dětem nejdražší poklad – rodinné zázemí.
Lidé často zapomínají na zákon: „Co kdo zasel, to bude sklízet!“ Jaké ovoce sklízí ti, kteří jsou infikováni chorobou, jako je AIDS? O jakém štěstí je možno hovořit u těch, kteří si pletou obětavou lásku s cynickým egoismem?
Nejvíce každý národ potřebuje zdravé rodiny. Zdravé rodiny potřebují mít zdravou předmanželskou výchovu a sebevýchovu. Aby se mladý člověk nestal otrokem různých vášní, alkoholismu, narkotik, mamonářství, kariérismu a zneužívání druhého, musí mít silnou motivaci, která je zakořeněna v transcendentnu! Potřebuje získat zodpovědný přístup ke svému životu. Jaký smysl má tvůj život? Jaký bude tvůj konec? Co tě čeká po smrti? Pravá moudrost je v tom, počítat s koncem svého života. Dnes máme málo moudrých lidí. Ty však buď moudrý. Život končí smrtí, nevíš den ani hodinu, kdy přijde konec, proto buď stále připraven! Po smrti následuje Boží soud a věčná odměna, či věčný trest. Je třeba si uvědomovat, že člověk není zvířátko, ale že podstatou člověka je nesmrtelný duch, tím se člověk podobá Bohu. Život pomine, jako minul včerejší den. Pamatuj, že za všechny své činy budeš jednou skládat účty. Pamatuj, že „nic není skryto, co nebude odkryto“ (Mt 10,26). Skryté duchovní kamery sledují tvůj život. Kopie těchto záznamů máš ve své duši a ve svém svědomí. Tvůj život je zkouškou, zda budeš respektovat své svědomí a Boží zákony a budeš zde na zemi hledat pravdu, milovat ji a bránit – za to pak obdržíš odměnu ve věčném štěstí. Pokud pravdu a s ní spojenou lásku odmítneš, čeká tě po smrti věčná tragédie.
Moudrý stát by měl proto uzákonit výchovný systém. Měl by formovat především skrze školství a kulturu zdravou výchovu. Ta by měla být spojena s prevencí negativních vlivů západní demoralizace a pseudokultury. Mělo by být zabezpečeno, aby rodiče každého žáka dostali správné poučení o výchově svých dětí. Proto by měli povinně – pod sankcemi – absolvovat alespoň po dobu jednoho roku školení, a to aspoň dvě hodiny dvakrát za týden, týkající se zdravé výchovy a omezení negativních vlivů na dítě. Kultura, školství i politika by měly přijmout jako prioritu formování zdravé rodiny a tím i zdravé mladé generace.
Co má pro to dělat církev? Dnes musí nejprve usilovat o vlastní obrodu, aby se znovu stala světlem a solí světu. Až pak může poskytnout duchovní prostředky pro obrodu rodiny i národa.
Žasneme nad politickým systémem Západu, který takzvanými antidiskriminačními zákony pohotově uzákoňuje antivýchovu celé společnosti. Proto by mělo Rusko, Ukrajina a Bělorusko adekvátními zákony reagovat na tyto dekadentní tlaky a zabezpečit uzákonění zdravých morálních principů – zásad – ve své společnosti. Člověka dělají člověkem dobré zásady. Zbořit morální hodnoty znamená sebevraždu jedince a národů.
Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské, ale i zdravé morální principy byly vytlačeny a z vědomí lidí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.
K tomu, aby člověk mohl bojovat proti vášním a ložisku zla ve svém nitru, potřebuje jasnou motivaci. Tou je živá víra v Ježíše Krista, spojená s úsilím o spásu své duše.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
Stáhnout: BKP: Tři listy o čistotě srdce /Třetí list – mládeži o čistotě a štěstí/ (29. 9. 2020)
Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.
